HISTORIE HISTORIE
Hronov (364m n.m.) se poprvé připomíná až v r. 1359 jako sídlo fary, je vlak přibližně o jedno století starší, jeho počátky souvisejí s kolonizačním úsilím pana Hrona z Náchoda (připomínán1241 - 1285, ve spojení s Náchodem poprvé r.1254) z rodu Načeraticů, který zde na pravém břehu řeky Metuje pravděpodobně založil vodní tvrz (poslední zpráva o ní je z r. 1462, od 16. století na jejím místě byl svobodný dvůr). V r. 1415 je Hronov uváděn jako městečko, jež až do r. 1848 náleželo k náchodskému panství, stejně jako sousední obce Velký Dřevíč (Nízký Dřevíč, ,jeho část, patřila ke klášternímu benediktinskému panství v Polici nad Metují), Velké Pořičí a Žabokrky (první zmínky 1341,1496 a 1545), zatímco Zbečník (1422) a Rokytník (1465) příslušely do konce 15. století k machovskému statku, jehož součástí byla také Malá Čermná (1354) na kladských hranicích (v letech 1480 - 1525 manství náchodského hradu, pak v držení několika rytířských rodů, v letech 1674 - 1848 majetek města Náchoda). Jako město je Hronov poprvé uveden v r. 1859.
V husitské době asi vyznávala většina obyvatel kalich a fara byla zřejmě osazena knězem podobojí. Tak tomu bylo asi po celé16. století a např. v r. 1602 broumovský opat zapověděl Polickým návštěvu bohoslužeb, jistě nekatolických, v Hronově. V r. 1610 byla postavena zděná zvonice místo původní dřevěné. Za třicetileté války (po r. 1634, kdy byl tehdejší držitel náchodského panství Adam Edman hrabě Trčka z Lípy spolu s Albrechtem z Valdštejna, vévodou frýdlantským, zavražděn v Chebu) se střídaly průtahy vojsk císařských a švédských a v červenci1639 Švédové městečko vypálili. Z r. 1651 pochází první zpráva o hronovské škole ve staré jednopatrové opuštěné faře. Nová škola, také dřevěná, byla postavena v r. 1688 a sloužila až do r. 1888. Kostel Všech svatých byl tehdy filiálním kostelem náchodského děkanství. V r. 1780 byla zřízena lokálie a v r. 1786 došlo k obnovení fary. Kostel byl barokně přestavěn v letech 1713 - 1717a 1736 (z původní gotické architektury zůstalo pouze kněžiště s částečně dochovaným ostěním jednoho okna). V r. 1725 bylo na "městečko" (dnes náměstí Československé armády) umístěno mariánské sousoší.
Většina obyvatel městečka a okolních obcí se živila zemědělstvím, doplňkovým zdrojem obživy, zejména mimo vegetační období, bylo domácké tkalcovství, původně lněného, od 30. let 19.století bavlněného zboží. V 80. letech 19. století začíná rozvoj textilního průmyslu (přádelna bavlny a několik mechanických tkalcoven bavlněného a částečně ještě také lněného zboží), podmíněný vybudováním železnice (od r. 1873) z Chocně do Meziměstí (resp. do Broumova) a jejím uvedením do provozu (1875). Vzniká také slévárna v Žabokrkách (1884). Důsledkem je růst počtu obyvatel, zejména v Hronově (1682 v r. 1880, 4600 v r. 1910), Zbečníku (1084 v r. 1880, 2199 v r. 1910) a Velkém Poříčí (1477 v r. 1880, 2881 v r. 1910). To se projevilo v rozvoji školství (nová školní budova na návěsti byla postavena vletech 1903 - 1904, ve Velkém Poříčí v r. 1913).
V letech 1831 a 1845 působil v Hronově vlastenecký kněz Josef Regner (1794 - 1852), známý jako Havlovický z Jiráskovy kroniky U nás. Tehdy (1832) postihla Hronov a okolní obce epidemie cholery. S Regnerem úzce spolupracoval Židovský ranhojič Marek Teller (1812 - 1872), který koncem 40. let 19. Století uveřejňoval v pražské německé Bohemii příspěvky o kulturním dění na kladském pomezí, také o prvních krocích ochotnického divadla v Hronově, u jehož kolébky stál Antonín Knahl (1801 - 1883), Kalina z Jiráskova U nás), který s prvními ochotníky připravil jednoaktovku Jana Nepomuka Štěpánka Berounské koláče (1826 - 1827). První představení se uskutečnilo pravděpodobně 3. března1827 ve staré škole. Následovalo vyšetřování (ochotníci neměli vrchnostenské povolení), teprve v r. 1847 povolil nový náchodský vrchní Otto Erich sehrát 12 představení ve prospěch místních chudých. Znovu, po dvou desetiletích, se dávaly Berounské koláče. Od té doby se ochotnické divadlo hraje v Hronově nepřetržitě. V r. 1930 bylo slavnostně inscenaci Lucerny otevřeno Jiráskovo divadlo, od r. 1931 dějiště Jiráskových Hronovů, nejstaršího ochotnického festivalu vůbec. V divadle je rovněž umístěna expozice Jiráskova muzea,jehož součástí je Jiráskův rodný domek.
V září 1949 došlo po několikaletém složitém jednání (od r.1942) ke sloučení Hronova se sousedními obcemi Velkým Poříčím, Zbečníkem, Velkým Dřevíčem, Rokytníkem a Žabokrkami, Malá Čermná se připojila až v r. 1960. Velké Poříčí se po obecních volbách 1990 stalo opět samostatnou obcí. Dnešní Hronov má asi 6 700 obyvatel.
Hronov má několik významných rodáků. Patří k nim nejen Alois Jirásek (1851 - 1930), autor řady historických románů a povídek i12 dramat, ale také hudební skladatel Jan Křtitel Knahl (1825 -1901), syn zmíněného Antonína Knahla, sbormistr c.k. dvorní kaple na Pražském hradě, autor ve své době velmi oblíbených sborů, z nichž se dosud provozujíJá jsem Slovan duší tělem a Zdravice, dále píseň Touha, známá také pod názvem Tam v tichu nad Lužnicí a chrámové hudby (mše, árie, ofertoria). Dále je třeba uvést malíře a spisovatele Josefa Čapka (1887 - 1945) , který byl od 1. září 1939 po celou druhou světovou válku vězněn a na jejím sklonku v dubnu 1945 zahynul v koncentračním táboře Bergen -Belsen, jeho sestru Helenu Čapkovou (1886 - 1961), prozaičku známou především vzpomínkovou knihou Moji milí bratři, a světoznámého spisovatele Egona Hostovského (1908 - 1973 ), který značnou část života strávil v exilu. Ing. arch.Jindřich Freiwald, projektant Jiráskova divadla a budovy spořitelny v Hronově, byl spoluautorem celé řady staveb (divadla v Kolíně, Chrudimi, budovy peněžních ústavů atd.) v meziválečném období, jako účastník Květnové revoluce (kapitán československé armády v záloze) byl okupanty zajat a v noci z 8. na 9. května 1945 zastřelen (jeho ostatky jsou uloženy na odbojářském hřbitově v Hronově). V Malé Čermné se narodila lidová básnířka Františka Semeráková (1891 - 1971), profesí tkadlena.